Prezentace

Honza konejší Dášu, začne zvonit hotelový

telefon.

HONZA

Já to vemu...

Dáša se náhle vzpamatuje.

DÁŠA

Ne, neber to. Musíme balit.

HONZA

Tak furt zvoní...

Dáša vstane a vyvěsí telefon.

DÁŠA

Musíme balit, musíme se vrátit domu.

Kluci čekaj.

Oba urychleně balí.

DÁŠA M.O.

Nikdy jsem o tom Honzovi neřekla. O šanci,

o který jsem už byla rozhodnutá jí chytit

a nepustit. A která měla jen jednu vadu – byla

jenom pro mně a pro něj. Styděla jsem se.

Styděla jsem se, že mně musel nevědomky

připomenout, co je pro nás dva opravdu důležitý

a kvůli čemu s ním ještě pořád jsem.

Honza je na koberečku u sparťanského bosse Obr-

hela. Dostává sprdunk od politruka i od bosse za

emigraci Klímy. Trenér Ježek se snaží celou situaci

zahrát do autu, Honzovi však rupnou nervy: „Důležitý

je, jestli vyhrajete nebo ne! A já vyhrávám, tak si str-

čte tyhle kecy za klobouk!”

Výsledkem je, že Honza dostane půlroční distanc.

INT. CHODBA - DEN

Honza je naštvaný, Ježek Honzu uklidňuje.

JEŽEK

Já ti tu hubu fakt jednou zalepim leukoplastí,

Honzo... Tak sis vydržkoval půlroční distanc,

stojí ti to za to?

HONZA

Promiň, tréňo. Co teď vlastně budu dělat?

Ježek položí Honzovi ruku na rameno.

JEŽEK

Neboj, za pár měsíců je Olympiáda a vono se to

„přehodnotí“, uvidíš…

Olympiáda v Moskvě. Kvůli národní reprezentaci byl

Honzův distanc zrušen. Letadlo je plné sportovců

a funkcionářů, letí se domů. Probíhá bujará osla-

va. Pak Honza oslavuje s celou Prahou vítězství na

Olympiádě. K ránu jde s opicí za Dášou do práce.

Honza se po zápase diví, že Dáša ještě nesbalila,

jedou přece v noci zpátky do Prahy. Pak si všimne

dárků pro kluky - pravých angličáků a rozněžní se

představou, až zase děti uvidí. Dáša se zastydí, že

vůbec uvažovala o emigraci a rychle balí, aby si Hon-

za ničeho nevšiml. Na zvonící telefon nereaguje.

INT. NSR, HOTEL - NOC

Dáša si zkouší džíny, na stole jsou angličáky

v dárkových krabicích a láhev vína. Dáša popíjí

decku. Do pokoje vejde Honza a rozhlídne se

po rozkramařeném pokoji.

HONZA

Ty si ještě nesbalila? Dyť jedem v noci domu.

Za hodinu vyrážíme...

DÁŠA

No, já jsem si s tebou chtěla vážně promluvit...

HONZA

Vážně? Dyť jsem nic neproved... (Honza si

všimne angličáků na stole) Teda to je nádhera!

Honza si sedne na bobek ke stolu a fascinovaně

studuje angličáky, které různě otvírá a zavírá

(Mercedes kabriolet a sportovní Porsche).

HONZA

Tak to je úplná bomba! Toho meďoura jsem

vždycky chtěl! A to je to Porsche s těma dveřka

nahoru! Hele, to vypadá jak letadlo!

Honza rukou vznáší Porsche s otevřenými dvířky

nad stolem.

HONZA

Teda řeknu ti, já závidim svejm dětem jejich

rodiče. Kluci budou posraný blahem.

Honza se zarazí.

HONZA

Mělas koupit ještě jedno pro mně. Abysme si to

mohli spolu užít...

Honza se otočí na Dášu.

HONZA

Já se na ty naše kluky tak těšim. Taky se ti po

nich stejská?

Dáša se nadechne a kousne se do rtu. Honza si

všimne, že je vážná.

HONZA

Tak o čem si chceš vážně promluvit? Jak vidíš,

tak jsem dneska neměl ani kapku, nic jsem

nevoslavoval...

Dáša pozvolna přikývne.

DÁŠA

No, ano. To je to, o čem jsem s tebou chtěla

mluvit. Že ses tentokrát zachoval úplně

ukázkově. Byls úplně vzornej.

HONZA

Co to meleš? Je ti dobře?

DÁŠA

Já... ti chci strašně poděkovat, žes mi vzal

s sebou na takovej skvělej vejlet...

Dáša se rozslzí.

HONZA

Co blázníš, ty troubo...